|
|
|
![](\"ikony/invisible.gif\"){kind=small}
Zkoušel jsem se pídit na internetu a v univerzitní knihovně po tom, kam vlastně sahají počátky bezdrátové komunikace a přišel jsem na velmi zajímavé poznatky. Zapomeňte jména jako Nikola Tesla, Guglielmo Marconi a podobně. Tím, komu vděčíme za to, že za telefonem netaháme šňůru, je někdo jiný!
Do svého úkolu jsem se pustil nejdříve bez jakéhokoliv nápadu, jak se dopátrat pravdy, ale o to více s chutí. Samozřejmě nejsnažší cestou byl pro začátek internet, zde jsem nalezl nejdříve jen obvyklé informace o Nikolu Teslovi, Guglielmovi Marconim nebo také o Heinrichu Hertzovi.
V mnoha článcích pojednávajících o objevech těchto pánu byly informace o nějakých vazbách směřujících do německé společnosti Siemens, zabývající se telegrafní výstavbou. Dovtípil jsem se, že Siemens třeba vycítil potenciál bezdrátového přenosu signálu pro svůj další rozvoj a objevy možná financoval. Zkusil jsem proto jít dále po stopě i v historii firmy Siemens. V době, která nás nyní zajímá vedl společnost bratr jejího zakladatele Carl Siemens.
Carl Siemens
Kromě několika slepých cest (které však také někdo prozkoumat musel) se ukázalo jako správné sledovat styky právě Carla Siemense. V jednom z archivních novinových výstřižku, nalezených v databázi univerzitní knihovny jsem málem přehlédl nenápadnou zmínku o jeho oblíbené restauraci Böhm v Berlíně, kde se scházel s obchodními partnery.
Chvíli jsem nevěděl co dál. Zkusil jsem zadat název restaurace do internetového vyhledavače a jaké bylo moje překvapení – restaurace dodnes existuje!! Spolužačka mi pomohla spisovnou němčinou sepsat dopis současnému majiteli restaurace Thomasi Böhmovi, během dvou dnů se mi vrátil e-mail s naskenovanými listy návštěvní knihy restaurace kde se vyskytovalo jméno továrníka Siemense se slovy „víc pro Vás nemohu udělat“. Zavrtěl jsem nechápavě hlavou nad německou skromností. Těch 54 stran jistě dalo panu Böhmovi spoustu práce. Probírám se stránkami se jmény známých i (mě) neznámých osobností, až mé oko utkvělo na jednom, které velmi dobře znám – J. D. Cimrman.
Restaurace Böhm - jedním z mužů na fotografii je prý sám Cimrman. Nevíme však který.
Hned mi bylo jasné, že Cimrman do Berlína nejel pro nic za nic. Mé další kroky proto vedly do Cimrmanologické společnosti v Praze, kde se mi asi tři hodiny ochotně věnoval doktor Weigel. Po delším probírání kartotéky dochovaných materiálů, našel kartičku se záznamem informujícím o jakémsi sešitu s názvem „Bezkabelový telegrafní systém – PŘÍSNĚ TAJNÉ“. Pro sešit pan doktor zašel do archivu a pod bedlivým dohledem mně nechal nějakou dobu listovat.
Z Cimrmanových pečlivých záznamů vyplívá, že Carla Siemense navštívil v Německu dokonce dvakrát – na podzim roku 1895 a na jaře 1896. Poprvé bez konkrétních materiálů s ním hovořil o objevu Heinricha Hertze, který prý objevil „neviditelné světlo“ (pozn.: Cimrman tak mylně nazval elektromagnetické vlnění) a že by se možná dalo použít k telegrafii, která by nepotřebovala dráty. Siemensovu odpověď si Cimrman zapsal slovy: „Nemohu tráviti čas s takovým fantastou, jakým Cimrmane se zdáte bez pochyby být. Přenos telegrafní se realizuje na vzdálenosti, které nemůže dosáhnouti jakékoliv, notabene ani vědecky nepotvrzené, světlo.“
Cimrman se však s touto odpovědí, kterou si okomentoval slovy: „ach ti němečtí konzervativci“, nehodlal spokojit. V sešitu následují vlepené dopisy, které si Cimrman po té psal s fyzikem Marconim a průkopníkem Teslou, což se později ukázalo jako velká chyba. Uvedení pánové mu v dopisech v podstatě jen „odkývali“ jeho vlastní poznatky. Tyto později Cimrman shrnul a navrhl vytvoření čtvercové sítě vysílačů, která by pokrývala celou pevninu a umožňovala přenos mezi libovolnými dvěma místy. Při praktických pokusech při kterých dokonce zkoušel montovat vysílače na komíny nebo dokonce pro tento účel zhotovené věže zjistil, že lepší bude síť šestiúhelníková, aby bylo území pokryto rovnoměrněji.
Takto si Cimrman představoval vybudování sítě vysílačů. Není tohle v podstatě GSM?
Věž, kterou Cimrman postavil na poli u Brandýsa | Umisťování vysílače na komín tanvaldské prádelny
S náčrtky a poznámkami odjel znovu navštívit Carla Siemense. Ten už nemohl neuvěřit jasným faktům, které Cimrman předložil a požádal Cimrmana, aby mu patent na svůj systém prodal. Cimrman však patent dosud neměl, proto se jej urychleně vydal podat. Jaké bylo jeho zklamání, když zjistil, že jej předběhl Marconi, který z dopisů zjištěné poznatky také zpracoval a bezdrátový přenos v Británii patentoval o dva dny dříve než Cimrman. Ten tuhle prohru dal za vinu původnímu nepochopení Carlem Siemensem a na bezdrátovou komunikaci navždy zanevřel. Tímto se tato kapitola dějin smutně uzavřela.
Podobnou krabičkou vybavený obyčejný telefon měl jít použít bez drátů
k hovoru z libovolného místa na světě
Zajímavostí je, že ještě o rok později se podařil patent na bezdrátový přenos zvuku patentovat i Nikolu Teslovi. Pro změnu v Americe.
|
|