|
|
![](\"ikony/invisible.gif\"){kind=small}
Také jste se někdy zamysleli nad tím, jak vlastně a kde se vyrábí mobilní telefony Siemens, když mají na krabičce a pod baterií napsáno Made In China? Totéž napadlo našeho zvláštního zpravodaje Darka Hurónského, jehož poznámky z cest jsme zpracovali do dnešního článku.
Putování a hledání továrny na výrobu mobilních telefonů Siemens po velké Číně mi trvalo celé tři měsíce. Za tuto dobu jsem se setkal s mnoha zajímavými lidmi a neskutečnými událostmi, které se v běžném světě snad ani nemohou stát. Celou cestu za odhalením budu popisovat ve zkrácené verzi tak, jak jsem si jí zaznamenával do svého notebooku v poznámkách. Předmluvu mám tedy hotovou a cesta může začít.
Pátek 16.6.2004 - Začátek cesty
Přilétám do Číny a vycházím z letištní haly. Rozhlížím se po nějakém odvozu do nejbližšího hotelu, kde bych si mohl konečně odpočinout. Moje propocené tričko, pobryndané od upatlaných dětí z letadla by potřebovalo vyprat nebo raději vyhodit. Mávám na nejbližší taxík, ale ten mi tak tak profrčí kolem mého těla, div mi nepřejede nohy. Obracím se tedy naštvaný a vrážím do přijíždějící rikšy, kterou ovládá podivně vypadající muž. Uvědomuji si, že jsem v Číně, a že podobné obličeje zde nějakou dobu budu potkávat stále. Řidič se lámanou angličtinou dotazuje, zda mi může pomoc a někam mne zavézt, nebo jestli mi může nabídnout služby průvodce. Souhlasím, usedám do prosezeného sedáku a vyrážíme k některému z levných hotelů.
Bez rikši se nedostanete nikam
Cítím, jak mi po cestě vyhládlo a tak sahám do baťohu pro svačinu, kterou mi balila moje přítelkyně. Rohlík s máslem a šunkou z Tesca se skoro v pětatřiceti stupňovém vedru netváří zrovna přátelsky, ale hlad je silnější a jídlo krásně voní. Dívám se, jak mne můj průvodce po očku sleduje a jak si utírá sliny kanoucí se z jeho úst. Neváhám ani na okamžik, rozděluji svačínu na polovinu a podávám mu jí. Muž poděkuje, jídlo si vezme a to mu na dvě kousnutí zmizí v jeho puse. Pak mi podá mastnou ruku a představí se mi jako Chitung Mi Hong. Přátelé mu prý říkají ve zkratce Chit-Mi-Ho. I já se představím a tím vzniká naše přátelství, které bude trvat více jak tři měsíce.
Kamarád Chit-Mi-Ho
Ptám se svého průvodce, jestli neví, kde je v provincii Sin Tiang továrna na mobilní telefony Siemens. Ten se hrůzou otřese, spadne ze sedáku kola, rychle se zvedne a začne utíkat k nejbližšímu rohu domu za kterým zmizí. Vybíhám tedy za ním a najdu jej sedícího a třesoucího se na zápraží domu. Ptám se co se děje. On chvíli mlčí, kalným pohledem se dívá do dálky a po chvíli řekne, že to je prokleté území, ve kterém zahynul jeho prapraděd, jeho děda, otec a že on sám se vyhnul podobnému osudu jen souhrou náhod. Prosím jej tedy, ať mi alespoň nakreslí kudy se mám vydat a že je to pro mne velice důležité. Opět chvíli mlčí a poté začne kreslit nějakou mapku na zeď domu nalezeným uhlíkem.
Mapka
Potom se na mě otočí a lámanou angličtinou stále opakuje Do Not Walk, Do Not Walk... Nechápu co se děje, ale o to víc začínám mít touhu se do provincie Sin Tiang dostat. Nabízím tedy průvodci hrst dolarů a chci, aby mne doprovodil až na toto tajemné místo. Ten po dlouhé době souhlasí a tak se druhý den vydáváme na cestu.
17.6. - 21.7.2004 - Víc jak měsíc v Číně a stále nic
Již více jak měsíc putujeme po Číně, a já už začínám mít pocit, že této cesty nebude nikdy konec. Jsem strašně vyhublý, skoro nic nejím a každý večer mívám vysoké teploty. Je pravda, že zdejší strava (pokud nějaká je), mi vůbec nedělá dobře na žaludek. Kam se podívám, všude jen nějaká havěť na oleji a samá rýže. Můj průvodce Chit-Mi-Ho vypadá v pořádku a stále dokola kouří podivné výhonky nějaké trávy. Již několikátou noc spíme na korbě nákladního automobilu, který nás za pár dolarů veze kus cesty.
O teplé posteli si můžu nechat jen zdát
Jeden den je mi natolik zle, že mně Chit-Mi-Ho musel na zádech donést k místnímu lékaři. Podle jeho slov je to kapacita na mořskou nemoc a pokusí se mi pomoci. Zdravotní sestra mi svléká košili a ukazuje mi, ať si lehnu na pohovku. Moc se mi při pohledu na dávno nečištěnou látku nechce, ale moje slabé tělo nezvládne nápor sestřiných silných rukou a v tu ránu ležím a bojím se skoro promluvit. Za chvíli přichází starý doktor, představuje se mi jako Mi Hua Ling a ptá se odkud jsem. Říkám že z České republiky z Brna. On se začne usmívat, tleskat rukama a tancovat. Když se uklidní, řekne mi, že studoval v Praze a v Brně že poznal spoustu přátel. Strašně rád prý chodil na "škopek" do Sputniku a prý se mu tam líbila jedna servírka. Říkám mu, že Sputnik je jíž dávno zrušený a místo něj je tam jeden americký fastfoodový řetězec. Něco si pro sebe zabrblal, odplivnul si a se slovy že nám není nic svaté mi začal prohmatávat chodidla. Vzmohl jsem se na vzpouru a říkám, že mně nohy nebolí. Zarazil mně a říká, že čínská medicína je dobrá na všechno a že tedy začíná od nohou. Tak to pokračovalo asi půl hodiny. Musím říct, že se mi druhý den hodně ulevilo a že jsem byl jako znovu zrozený.
Příští den se stala významná věc. Dva staří číňané nám ukazují přesnou cestu do provincie Sin Tiang se slovy, že už jsme skoro tam a že máme být opatrní na cestě. Budeme prý procházet soutěskou mezi křemíkovými skalami a občas prý se utrhne kus horniny. Poděkuji a ihned se vydáváme na cestu. Jsem už tak blízko! Ta představa nastartuje moje tělo a skoro utíkám, abych tam byl brzo.
Pozor na křemíkové hory radí mi dva staří číňani
29.8.2004 Sin Tiang - tajná továrna Siemens na výrobu nové řady x75
Cesta křemíkovým pohořím nám trvala přibližně jeden den. Po překonání hor se před námi objevila malá vesnice, která by podle informací měla být tím místem, kde vzniká nová řada telefonů Siemens. Přicházíme do vesnice a začíná pršet. Cesta je blátivá, místy je jen kamení. Pozorné pohledy domorodců si nás prohlíží jako bychom byli z jiného světa. Není se čemu divit. Moje fosforově zelená pláštěnka a sytě červený baťoh s nápisem Zetor se do tohoto prostředí vůbec nehodí.
Hlavní náves
Za chíli k nám přichází podivný malý mužík s nezvyklým tikem v oku. Ptá se nás kdo jsme. Představuji se jako Darek Hurónský a říkám mu, že dělám reportáž pro české stránky SiemensMania a oč mi jde. On zaplesá, zaraduje se a ihned mi tiskne ruku. Dozvídám se, že je to sám ředitel továrny Tong Hu Bong a že mně s radostí provede po celé továrně a vše mi ukáže a vysvětlí. Ptám se, proč je tato továrna utajena a proč měl můj průvodce takový strach, když jsem vyslovil jméno Sin Tiang. Ředitel mi říká, že je to již stará historie a že kdysi tu byla továrna na želatinové medvídky. Bohužel se vyráběly řadu let z nekvalitních surovin a spousta zaměstnanců zde tehdy zahynula na nekvalitní želatinu při pojídání cukrovinek při výrobě. Později to zde prý koupil Siemens, vše desinfikoval a vyčistil, ale pověra a strach o tomto místě se stále nese v lidech. Dnes už je prý vše jiné a rád mi to dokáže. Prvně jsem byl pozván do designerského a vývojářského oddělení.
Bodrý mužíček a ředitel Tong Hu Bong
Ano. Zde je cíl mé cesty. Tady vidím, jak vznikaji nové modely řady 75. Jak v hlavách čínských designérů vzniká nápad, jak jej rozkreslují a jak modeláři vytváří první maketu přístroje. Poznávám novinkový A75 a na vedlejším stole i rozpracovaný M75. Jsem jako v sedmém nebi. Fotím jednu fotku za druhou, aby naši čtenáři byli jedni z prvních, kdo uvidí, jak nové telefony vznikají.
Tady na kreslícím stole vznikají první nápady, které modelář oživí
V dalším oddělení se čínští inženýři radí, jaké funkce bude telefon mít, jak bude vše v telefonu uspořádáno a jaké bude ovládání. Jsem fascinován, jakou neúnavnou pílí tito lidé vymýšlí nové produkty. V podmínkách takřka chudobných vznikají nejnovější technicky dokonalé přístroje.
Pracovní rozhovor čínských inženýrů | Montážní linka
Jsem opravdu konsternován mravenčí prací a nemohu odtrhnout oči od výroby. Sleduji, jak jeden dělník vyrábí křemíkové součástky. Bez použití jakékoliv jemné technologie, bez dokonalých nástrojů a bez ochrany. Křemík se mu v ruce mění na dokonalé součástky, které budou za chvíli zasazeny na tištěný spoj. Nevycházím z údivu, když sleduji při práci skláře s jakou obratností a pečlivostí vyfukuje sklíčka displejů mobilních telefonů. Výrobní dozor sleduje bedlivě celý proces až do finálního produktu. V dalším oddělení šije šička na starém stroji kožená pouzdra a brašny na mobilní telefony.
Jemnou prací vznikají křemíkové součástky do mobilních telefonů | Sklář
Výrobní dozor sleduje celou výrobu | Šička vyrábí pouzdra na telefony
Telefony jsou poté zabaleny do krabic a uskladněny v ohromných skladech. Každý den jsou pak exportovány do všech zemí světa k nedočkavým zákazníkům firemní transportní přepravou.
Sklady jsou plné nových telefonů | Transport až k zákaznikovi
Nastal čas loučení. Jsem u cíle celé své dlouhé cesty za výrobou mobilních telefonů Siemens nové řady 75 v Číně. Musel jsem slíbit řediteli Tong Hu Bongovi, že nezveřejním žádnou z fotografii připravovaných modelů kvůli utajení před konkurencí (pozn. redakce: ty už máte možnost znát z nedávného zveřejnění). Unavený, ale šťastný se vracím zpět do České republiky, abych netrpělivým čtenářům přinesl žhavé informace. Na některé z dalších poznávacích cest se s vámi opět těší Darek Hurónský.
Foto: www.hanshendriksen.net; www.home.zonnet.nl
|
|